Milujitě mami

Děti. Lásky našeho života. Jak jim svou lásku můžeme vyjádřit? Tihle malý drobečkové umí hodně zlobit a ti větší ještě víc. Ale i přesto, přes všechno jsme schopni je nadále bezpodmínečně milovat. Což je na tom to krásné. Milujeme je, protože jsou naše. Dali bychom za ně vlastní život, dýchali bychom za ně už jenom proto, aby jsme je viděli se smát a být šťastné. Nepřeháníme to někdy? Jak by měla taková láska vůbec vypadat. Je na to nějaký návod? Nebo to rodič má prostě dané automaticky. Nejhezčí na světě je když za vámi přijde dítě a řekne vám že vás má rádo a že vás miluje.  

Tohle jsou jenom slova, ale co na to venkovní láska. Umíme jí dávat najevo? Dítě přijmete ze všech směrů a bez výhrad. Může mít klidně velké uši, když nedokáže bát nejlepší běžec ve škole, když nemá jedničku z malování, když dostane pětku z předmětů,když rozbilo okno u skleníku a počmáralo zeď. I přesto všechno je milujeme. 

Když se blíží večer a děti už jsou unavené, tak si oblečou své pyžámka a lehnou si do svých peřinek. Přečtete jim pohádku na dobrou noc. Dáte jim pusinku na čelíčko a peřinou je přikryjete. A i když víte že ti vaši malý miláčci spinkají, tak stejnak ještě než půjdete spát tak je popusinkuje te, popřejete dobrou noc a až pak si jdete taky lehnout.

Dítě můžete milovat i pozorností. Nemusíte je rovnou odměňovat nějakým dárkem nebo sladkostmi. Protože materiální věci nevynahradí nepřítomnost rodiče. Zkuste jim dát vaši pozornost. Jelikož dobře znáte, že když to nejmeně potřebujete dítě vaši pozornost vyžaduje, zejména ty nejmenší a dokážou proní udělat cokoliv. Takže pozornost pro ně je jako by jste jim řekli že je milujete. Pozornost dítě bychom měli věnovat když jí dítě potřebuje, určitě né jen ve chvíli kdy mi rodiče na to máme čas. Jelikož toho času někdy nemáme moc a to si musíme přiznat.